Jak se učit bez trápení a opravdu si zapamatovat víc

Hodiny strávené nad sešitem a ráno jako by nic. Většina lidí se učí způsobem, který je zdánlivě pilný, ale pro paměť málo účinný. Je v tom i trocha neštěstí, protože nejpohodlnější metody jsou často ty nejslabší. Dobrou zprávou je, že malé změny v postupu ušetří čas a nervy. Podívejte se na nejčastější omyly o učení a na to, co místo nich opravdu funguje.

Omyl: přečtu to víckrát a budu to umět

Opakované čtení vyvolává pocit známosti. Text vám přijde povědomý, a tak si myslíte, že ho umíte. Při zkoušce ale musíte informaci vyvolat z hlavy, a to čtení netrénuje.

Lépe funguje vybavování. Zavřete sešit a zkuste odpovědět na otázky nebo si vše zapsat z hlavy. Co nejde, to si pak ověříte v textu.

Zpočátku je to nepříjemnější, protože si uvědomíte mezery. Právě tato námaha ale paměť upevňuje. Pomůže i vlastní kvíz nebo kartičky s otázkou na jedné a odpovědí na druhé straně.

Omyl: nejlepší je učit se dlouho vkuse

Maratón večer před zkouškou přinese krátkodobý efekt a rychlé zapomenutí. Mozek si lépe pamatuje, když se látka opakuje s odstupy. Dva dny před testem, den před ním a pak ještě jednou se hodí víc než pět hodin najednou.

Soustředění klesá po delší době. Lepší jsou kratší bloky, třeba půlhodina až tři čtvrtě hodiny, a pak pauza. Během ní vstaňte, napijte se, projděte se, ale nesahejte po sociálních sítích.

Plán nemusí být složitý. Rozdělte si učivo na menší části a ke každé přiřaďte den. Hotové části odškrtávejte, dává to pocit pokroku.

Omyl: zvýrazňovač dělá práci za mě

Zvýrazňování působí aktivně, ale často jen přemaluje celou stránku. Mozek se nemusí rozhodovat, co je podstatné. Když zvýrazníte půlku textu, nic jste nevybrali.

Účinnější je psát stručné poznámky vlastními slovy. Převést text do tabulky, schématu nebo myšlenkové mapy nutí k pochopení. Co umíte vysvětlit jednoduše, to opravdu znáte.

Zkuste látku vyprávět někomu, kdo téma nezná, třeba rodiči nebo kamarádovi. Tam, kde zakolíbáte, máte mezeru. Funguje to i s plyšákem nebo před zrcadlem.

Omyl: spánek je ztráta času

Při spánku si mozek třídí a ukládá, co jste se naučili. Kdo se učí do noci a spí čtyři hodiny, oslabuje právě tuto fázi. Krátká noc navíc zhoršuje soustředění druhý den.

Rozumnější je učit se večer důležité věci, pak se vyspat a ráno si je rychle zopakovat. Dospívající potřebují spánku více než dospělí a často jim dochází už kvůli ranním vyučovacím hodinám. Zvlášť před zkouškami proto hlídejte pravidelný režim.

Také jídlo a pití mají svůj vliv. Vydatná snídaně a voda během dne pomáhají udržet pozornost. Energetické nápoje a velké dávky kofeinu naopak vedou spíše k roztěkanosti.

Omyl: hudba a telefon mi nevadí

Přepínání mezi učením a zprávami je nejčastější zlodějem času. Každé vyrušení vyžaduje čas, než se do tématu vrátíte. Telefon proto dejte do jiné místnosti nebo ho vypněte.

U hudby záleží na člověku a úkolu. Hudba bez slov někomu vyhovuje, ale text písně soustředění při čtení ruší. Při psaní nebo počítání je ticho nebo jemné pozadí většinou lepší.

Pracovní místo mějte uklizené a vždy stejné. Mozek si zvykne, že tady se učí. Pomáhá i drobný rituál, třeba otevřít sešit a napsat si cíl dnešní hodiny.

Co platí doopravdy a kdy hledat pomoc

Základ tvoří čtyři věci: aktivní vybavování, odstupy mezi opakováními, spánek a klid na práci. Žádný trik je nenahradí. Jakmile je zvládnete, přidejte další, třeba kartičky.

Někdy učení nejde, i když děláte vše správně. Dlouhodobé potíže se soustředěním, čtením nebo psaním mohou souviset s poruchou učení nebo pozornosti. Pomůže pedagogicko-psychologická poradna, kam může rodič se školákem zajít a požádat o vyšetření.

Pokud na učení doléhá úzkost, strach ze zkoušek nebo vyčerpání, nebojte se o tom mluvit. Učitel, školní psycholog nebo praktický lékař mohou nasměrovat dál. Vyhledat pomoc je znamením zodpovědnosti, ne slabosti.

Můj tip: Doporučila bych vyzkoušet rituál zvaný tři otázky. Po půlhodině učení zavřete sešit a napište si, co jste se naučila, co vám nejde a co si zopakujete zítra. Z těch tří odpovědí máte plán na další den.

Zdroje

• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
• Národní pedagogický institut České republiky