Jak vybrat psychoterapii pro ženy a čemu při tom nevěřit

O psychoterapii kolují představy, které ženám brání s ní začít, nebo je vedou k nevhodnému výběru. Někdo čeká rady na míru, jiný se bojí, že terapie je pro „velké“ případy. Skutečnost je střízlivější a zároveň vstřícnější. Následují nejčastější omyly a to, co k nim říká praxe, aby bylo snazší vybrat terapeuta, který vám bude sedět. Také se dozvíte, co předchází prvnímu setkání a čím se odlišuje od kurzu osobního rozvoje.

Omyl první, terapie je jen pro velké krize

Do terapie přicházejí ženy kvůli úzkostem a smutku, ale i kvůli vyhoření, mateřství, rozchodu nebo pocitu, že se jim život vymyká. Nemusí se stát nic dramatického. Stačí, že vás něco dlouhodobě tíží.

Pomoci může i zpracování událostí z minulosti, které se nenápadně promítají do dneška. Terapie nabízí prostor, v němž se věci nahlas pojmenují. To samo může přinést úlevu.

Čekat až na akutní krizi proto není nutné. Čím dříve začnete, tím méně se potíže prohlubují. Pokud ale máte myšlenky na sebepoškození, neodkládejte kontakt s lékařem, krizovou linkou nebo volejte tísňovou linku 112.

Omyl druhý, terapeutka mi řekne, co mám dělat

Terapie není poradna, kde dostanete hotová řešení. Terapeut pomáhá porozumět vlastním vzorcům a rozhodnout se, co s nimi. Rozhodnutí zůstává na vás.

Zní to jako zdlouhavé, ale právě takto se mění dlouhodobé věci. Rada „odejdi od něj“ nebo „najdi si práci“ nepřináší stabilní změnu. Pochopení vlastních potřeb ano.

Výjimkou jsou směry zaměřené na konkrétní nácvik, například kognitivně behaviorální terapie, která zadává úkoly. I tam jde o spolupráci. Terapeut navrhuje, vy rozhodujete.

Omyl třetí, terapeut musí být žena

Některým ženám vyhovuje terapeutka, třeba po zkušenosti s násilím nebo při tématech, která se pojí s ženským tělem. Je to legitimní přání a lze ho při objednání uvést. Jiným je pohlaví lhostejné.

Rozhodující není pohlaví, ale vztah, který s terapeutem vznikne. Výzkum psychoterapie opakovaně ukazuje, že důvěra a pocit bezpečí patří k nejdůležitějším faktorům. Pokud vám je s někým těžko, zkuste jiného.

Ptejte se na vzdělání, přístup a zkušenosti s tématem, které řešíte. Dobrý terapeut odpoví klidně. Pokud se vám zdá, že se vyhýbá, je to informace.

Omyl čtvrtý, terapeutem je každý, kdo se tak nazve

Psycholog, psychiatr a psychoterapeut jsou různé profese. Psychiatr je lékař a může předepisovat léky. Klinický psycholog a psychoterapeut pracují hlavně rozhovorem. Pro psychoterapii ve zdravotnictví se vyžaduje odborný výcvik.

Ověřte si, kde terapeut vystudoval, jaký absolvoval výcvik a zda pracuje pod supervizí. Seriózní terapeut tyto informace uvádí a rád je sdělí. Vyhněte se těm, kdo slibují rychlé vyléčení nebo vyžadují slepou důvěru.

Poradci, koučové a lektoři osobního rozvoje mohou být užiteční, ale nenahrazují terapii při duševních potížích. Rozdíl je v odpovědnosti a vzdělání. U vážných obtíží zvolte lékaře nebo klinického psychologa.

Omyl pátý, pár sezení a je hotovo

Délka terapie se liší podle zaměření a potíží. Některé krátké formy trvají týdny, jiné pokračují měsíce či roky. Na úvod obvykle proběhne seznámení a domluva, co chcete řešit.

První sezení slouží také ke zjištění, zda si sednete. Můžete se ptát na postup, četnost, cenu a pravidla zrušení. Domluva by měla být jasná od začátku.

Úleva se někdy dostaví hned, jindy přijde zhoršení, než se věci pohnou. To je běžné. Pokud se po delší době necítíte lépe, řekněte to nahlas.

Skupina pro ženy, nebo individuální terapie

Skupinová setkání jen pro ženy nabízejí sdílení se ženami s podobnou zkušeností. Mnohé ocení, že nejsou samy. Skupina dobře funguje u témat jako rodičovství nebo ztráta.

Individuální terapie dává víc prostoru pro osobní věci a hlubší práci. Někdy se obojí kombinuje. Záleží na tom, co hledáte a co vám vyhovuje.

Víkendový kurz osobního rozvoje není psychoterapie, i když může být příjemný. Neslouží k léčbě duševních obtíží. Pokud máte pochybnosti, zeptejte se lékaře, kam se obrátit.

Můj tip: Doporučila bych před prvním setkáním napsat si na papír tři věci, které vás trápí, a tři otázky na terapeuta. Rozhovor pak nezačne prázdným místem a hned poznáte, zda vám odpovídá srozumitelně. Pokud po úvodním setkání cítíte neklid, zkuste ještě jedno sezení u někoho jiného.

Zdroje

• Česká psychoterapeutická společnost ČLS JEP
• Psychiatrická společnost ČLS JEP