Čtyři typy matrací pro dlouhodobě ležícího člověka

Člověk, který tráví většinu dne v posteli, je ohrožen proleženinami, tedy poškozením kůže a tkání tlakem. Správná matrace riziko snižuje, ale nenahrazuje polohování a péči o kůži. Existují čtyři základní typy, které se liší tím, jak tlak rozkládají. Výběr patří do rukou lékaře nebo zdravotní sestry, protože závisí na stavu pacienta. Tento text pomůže pochopit rozdíly a připravit otázky.

Proč na matraci záleží

Proleženina vzniká tam, kde dlouho tlačí kost proti podložce, nejčastěji na kostrči, patách, kyčlích a lopatkách. Tkáň tlakem přestane být zásobena krví. Poškození může jít do hloubky.

Riziko zvyšují nehybnost, vlhkost kůže, podvýživa, cukrovka a vyšší věk. Prevence stojí na čtyřech pilířích: tlak odlehčit, kůži udržovat suchou a čistou, dobře jíst a pít a hlídat první známky. Matrace je jedním z nich.

První varování je trvalé zarudnutí, které po odlehčení nezmizí. Tehdy je třeba okamžitě informovat sestru nebo lékaře. Brzký zásah znamená rychlejší hojení.

1. Pěnová zdravotnická matrace

Je to nejjednodušší varianta. Z pěny s vyšší hustotou, často s profilovaným povrchem, rozloží tlak lépe než běžná matrace. Je lehká, tichá a nepotřebuje proud.

Hodí se pro lidi s nízkým rizikem, kteří se občas pohnou a lze je polohovat. Nevýhodou je, že časem ztrácí tvar a pevnost. Je nutné ji pravidelně kontrolovat.

Potah má být prodyšný a omyvatelný. Při inkontinenci pomůže voděodolná vrstva. Záleží i na dobré údržbě.

2. Viskoelastická matrace

Povrch reaguje na teplo a tlak těla a vytvaruje se podle něj. Díky tomu se tlak rozloží na větší plochu. Často se označuje jako paměťová pěna.

Je vhodná pro střední riziko. Pacient v ní však může pociťovat teplo a hůř se otáčí, protože se do pěny ponoří. U velmi slabých lidí to může být problém.

Polohování je potřeba i tady. Nedoporučuje se, aby pacient ležel hodiny ve stejné poloze. Společně se sestrou nastavte režim.

3. Vzduchová statická matrace

Tvoří ji vzduchové komory, které jsou naplněné a propojené. Tělo se v nich ukládá a tlak se rozkládá. Obvykle se nastavuje podle váhy pacienta.

Je vhodná pro střední až vyšší riziko, když se pacient ještě trochu pohybuje. Nepotřebuje motor, ale nesmí se prorazit. Pravidelně kontrolujte náplň vzduchu.

Je lehčí na obsluhu než dynamická. Špatně nafouknutá matrace však nepomáhá, tvrdá je tlaková a měkká nese na podložku. Správné nastavení vám ukáže sestra.

4. Vzduchová dynamická matrace s kompresorem

Kompresor střídavě nafukuje a vyfukuje komory, takže místa pod tělem se pravidelně odlehčují. Je určena pro vysoké riziko nebo pacienty, kteří se nemohou pohybovat. Jsou i varianty s regulací tlaku.

Vyžaduje elektřinu a občas zahučí. Při výpadku proudu nebo poruše hrozí vyfouknutí, proto je dobré znát záložní postup. Pečující osoba by měla být poučena.

Dynamická matrace nenahrazuje polohování, pouze ho doplňuje. Pacient zaslouží pravidelnou kontrolu kůže. U jiných zařízení se řiďte pokyny výrobce a zdravotníka.

Jak vybrat a kdo rozhoduje

Přehled uvádí základní rozdíly. Konkrétní typ ale určí lékař či sestra po zhodnocení rizika. Posuzují se pohyblivost, stav kůže, váha a výskyt již vzniklých proleženin.

Typ	Riziko	Napájení	Hlavní výhoda
Pěnová	nízké	ne	jednoduchost
Viskoelastická	střední	ne	rozložení tlaku
Vzduchová statická	střední až vyšší	ne	nastavitelnost
Vzduchová dynamická	vysoké	ano	střídavé odlehčení

Na některé pomůcky může přispívat zdravotní pojišťovna, a to na doporučení lékaře. Podmínky se mění, ověřte si je. Ptejte se i na půjčovny pomůcek.

Časté otázky

Stačí matrace, abych polohovat nemusela?

Ne, polohování zůstává nutné i na speciální matraci. Matrace tlak zmírní, ale neodstraní ho. Interval nastaví sestra podle stavu pacienta.

Jak poznám začínající proleženinu?

Zarudnutí kůže, které po odlehčení nezmizí, je první znamení. Může být i teplejší nebo bolestivé. Neotírejte ho silně a ihned informujte zdravotníka.

Můžu použít matraci z obchodu?

Běžná matrace většinou nestačí. Zdravotnické prostředky procházejí posouzením vhodnosti. Poraďte se s lékařem nebo sestrou.

Zdroje

• Ministerstvo zdravotnictví ČR
• Česká asociace sester
• Státní ústav pro kontrolu léčiv