Astma bronchiale u dětí

Zevní dýchání - ventilace
- zajišťuje výměnu plynů mezi atmosférou a krví
- umožněno dýchacími pohyby hrudníku
- nadechnutí - INSPIRACE - aktivní děj
- vydechnutí - EXPIRACE - pasivní děj

Vnitřní dýchání - tkáňové
- zajišťuje výměnu plynů mezi krví a tkáňovými buňkami
- zahrnuje i okysličovací pochody probíhající uvnitř buněk

Obecná stavba dýchacích cest - jednotlivé části

1. nosní dutina - cavum nasí
2. nosohltan - nosopharyngs
3. hrtan - pharyngs
4. průdušnice - trachea
5. průdušky - bronchy
6. plíce - pulmones
7. bránice

stěna trubic i dutin se skládá ze sliznice ( mukozy ), podslizničního vaziva, chrupavčité a kostěné vrstvy

1. nosní dutina

- prostor, který je po stranách ohraničen kostěnými výběžky horní čelisti a vzadu pokračuje 2 choanami do nosohltanu
- zajišťuje předehřátí vzduchu na tělesnou teplotu, očištění vzduchu od nečistot a zvlhčení suchého vzduchu
- lymfatická tkáň v podslizničním vazivu je první obrannou bariérou proti vniknutí infik. vzduchu do organismu

2. nosohltan

- horní nálevkovitý úsek hltanu
- proudí do něho choanami vzduch z nosní dutiny
- na bočních stranách hltanu ústí do nosohltanu Eustachovy trubice spojující střední ucho s nosohltanem - vyrovnávají změny tlaku vzduchu ve středoušní dutině
- v blízkosti obou trubic jsou nosohltanové mandle - druhá obranná bariéra

3. hrtan

- tvoří ho chrupavčitá kostra, svaly a sliznice
- dutina hrtanu je od hltanu oddělena epiglotis
- hrtanem proudí vdechovaný vzduch do plic a vydechovaný rozkmitá hlasivky - řeč

4. průdušnice

- vstupuje do hrudníku, kde se větví na P a L průdušku, které jdou do plic
- probíhá od mediastina a větví se za aortou ( dlouhá asi 13 cm )

5. průdušky

- P průduška - snáze do ní zapadají vdechnuté věci
- L průduška - je delší
- po vstupu průdušek do plic se větví do bronchiálního stromu

6. plíce

- párový orgán jehlancovitého tvaru
- vyplňují převážnou část hrudní dutiny
- bronchy, cévy a nervy vstupují do plic v plicních hilech
- P plíce je rozdělena na 3 laloky a L plíce na 2 laloky
- jednotlivé laloky se dělí na segmentové bronchy a ty na průdušinky, na ně nasedají plicní sklípky ( alveoly )
- na povrchu je jemná blanka - poplicnice
- do plicních hilů vstupují plic. tepny, ty přivádějí odkysličenou krev z P srdeční komory, dále se tyto tepny větví a rozpadají v sítě kapilár a v okolí sklípků dojde k výměně plynů
- plic. žíly odvádějí pak okysličenou krev z plic do L srdeční síně odkud je krev přečerpána L srdeční komorou do velkého krevního oběhu

7. bránice

- klenutý sval oddělující hrudní a břišní dutinu
- začíná na páteři a upíná se na žebra

Dechový objem a VKP

- dechový objem plic je asi 500 ml, při námaze 1 - 2 l
- VKP je množství vzduchu, které můžeme vydechnout po největším nádechu
- má vztah k tělesnému povrchu
-- u muže - 4 200 ml
-- u ženy - 3 200 ml

Řízení dýchání

- ústřední roli hraje DÝCHACÍ CENTRUM, které je uloženo v prodloužené míše a řídí dýchání na základě složení krve ( pH ) protékající centrem, informací z různých receptorů v dýchacích svalech, plicích a ve stěně cév
- na činnost dých. Centra působí nervové a látkové podněty
- nerv. podněty - přicházejí z koncového a středního mozku a z receptorů ve svalech, šlachách a kloubech
- látkové podněty - uplatňují se prostřednictvím změn ve složení krve protékající centrem

STRUČNÁ DEFINICE ONEMOCNĚNÍ

HISTORICKÝ ÚVOD

Průduškové astma provází lidstvo odedávna. Zmínky o této chorobě se objevují již ve staré Číně ve třetím tisíciletí př.Ar. O možnostech léčby astmatu se prvně zmiňují pozdější čínské písemné záznamy z období kolem roku tisíc př. Kr. Je pravda, že ve starověku byly pod pojmem „astma“ často zahrnovány téměř všechny stavy provázené dech. obtížemi. Samotný pojem astma pochází z řečtiny a označuje zkrácený dech nebo ztížené dýchání. V češtině se dříve používalo slovo „záducha“ Ve 2. stol. se o popis nemoci pokouší Galén, ale popis byl značně nepřesný. Podrobnější popis máme z 12 stol., kdy Moses Maimonides vydal svou knihu Pojedná o astmatu R. 1698 sir John Floyer definuje astma jako dušnost a zúžení průdušek, popisuje i vlivy dědičnosti a odhaluje některé vyvolávající faktory. R. 1824 objevil Flourenc dech. centrum v prodloužené míše. Významný rozvoj teorií o astmatu nastal ve 20 stol. roku 1918 pan Walker navrhl rozdělení na astma z příčin vnějších a vnitřních. V poválečném období se pozornost soustřeďuje na funkční změny dých. Aparátu a astma je chápáno jako stav záchvatovité dušnosti a nadměrné průduškovité reaktivity. Z tohoto poznání vychází jedna z nejznámějších definic nemoci, definice Americké hrudní společnosti z roku 1975 a z ní: Astma je nemoc charakterizovaná zvýšenou citlivostí dýchacích cest vůči různým podnětům, která se projevuje zpomalením usilovného výdechu, a jejíž závažnost se mění buď spontánně nebo po léčbě. Tato definice sice vystihuje funkční podstatu astmatu, nezmiňuje se ovšem o chronickém průběhu nemoci. Z tohoto pohledu byla přesnější definice WHO, publikovaná také v roce 1975: Astma je chronický stav charakterizovaný opakovaným bronchospazmem, který je výsledkem schopnosti dýchacích cest reagovat přechodným zúžením svého průsvitu na podněty takového druhu a intenzity, které u většiny jedinců takové změny nevyvolávají.

Výskyt astmatu:

Je známo, že výskyt astmatu je častějších v geologicky mladších půdách, bahenních náplavách, rašeliništích, jílovištích. Řidší výskyt je ve vrstvách vulkanických, písečných a štěrkovitých . U nás jsou určitá místa kde je poměrně daleko více astmatiků než v jiných krajích. Jsou to zejména údolí řek Vltavy, Sázavy, Labe, Berounky, Jizery, dále okolo jihočeských rybníků a v městech položených v údolí, jako jsou např. Karlovy Vary.

Astma u dětí:

Světové statistiky udávají, že se astma častěji vyskytuje u chlapců v první dekádě života a v pubertě se tento poměr vyrovnává. Věková hranice prvních projevů astmatu se neustále snižuje.U dětí dochází k celkovému zvyšování astmatiků, problémem dosud jsou i úmrtí dětí na akutní těžké astma, i když počty zemřelých jsou ještě podstatně nižší než u dospělých. Mnoho dětí, které je podle moderních kritérií již jednoznačně nutno označit za astmatiky je v ordinacích praktických lékařů vedeno pod dg. Bronchitidy nebo opakov. zápalů plic.V anglickém Birminghamu byl zaznamenán vzestup dětského astmatu od roku 1961 do roku 1974 z 1,8 % na 6,3 % . U nás byly dříve uváděné hodnoty výskytu astmatu ve vzorku dětské populace ve věku 12 - 13 let 1,2% (1980) a u dětí ve věku 6 - 12 let 2,3% (1992). Úmrtnost na dětské astma je naštěstí velmi nízká a na rozdíl od úmrtnosti dospělých stále velmi mírně klesá.

ETIOLOGIE

Hlavní rizikovou skupinou jsou atopici,tj děti z rodin alergiků ( rodiče, prarodiče, sourozenci).